THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od vydania „Entity“ uplynuli tri roky, je teda pochopiteľné, že vysokorýchlostná technická BDM krútňava z Kansasu rovno v americký deň sviatočný pustila do sveta šiesty dlhohrajúci album. O vydanie sa postarali Agonia Records, ktorí z pôvodne bežného podzemne blackmetalového vydavateľstva narástli do až nečakanej veľkosti a hlavne začali hľadať v širších extrémne metalových teritóriách. Že popredná US banda bude na vrchole slávy vydávať u Poliakov, to by pred pár rokmi nikto netipoval.
Dvanásťskladbová nahrávka vznikla v zostave Paul Ryan (gitary, sprievodné vokály), Mike Flores (basgitara, sprievodné vokály), John Longstreth (bicie) a prvýkrát sa tu štúdiovo prezentuje nový (v roku 2011 nastúpivší) sólový vokalista Jason Keyser (tiež MUCOPUS, predtým aj SKINLESS). O pre kapelu typický viacnásobný vokálny útok je postarané veľmi dobre prísnymi dôraznými hĺbkami, ktorým kontrujú zúrivo nakričané vyššie polohy, tu a tam na hranici black metalu.
Ako je to s hudbou? Nuž, máme tu mierne prekvapenie. Počas rokov ORIGIN vychovali celkom slušný zástup žiakov či skôr epigónov, a možno aj preto sa rozhodli neopakovať sa, už na také niečo majú ľudí. Aby nedošlo k omylu – nemilosrdné náklepy sprevádzané divokými polámanými technickými riffmi s efektom „hrania naopak“ a frenetickým trilkovaním, pre ktoré (a preto, že na rozdiel od kvanta „tech“ spolkov neznie samoúčelne až hlúpo) máme ORIGIN radi, tu stále sú vo veľmi potešiteľnom množstve.
Novinkou je, že ORIGIN sa viac než kedykoľvek predtým vynasnažili urobiť album, ktorý by sa neniesol v jednotnom duchu extrémne útočného nárezu od začiatku do konca. A nie je to len vďaka trom inštrumentálkam, ktoré od éterických nálad prechádzajú až ku kozmicky chladným vznešeným „vesmírnym“ atmosféram. Skupina na mnohých miestach stavila aj na priamočiarosť starých deathmetalových čias, do zúrivých rýchlostí vpustila nejednu valivú pasáž a melodiky je ešte o čosi viac než minule.
Aby toho nebolo málo, ORIGIN si tu občas doprajú potešenie „neznieť ako ORIGIN“, čoho najlepším dôkazom je v poradí deviata „Redistribution Of Filth“. Štýlovo tu ide o regulárny grind core v dvoch tempách – nadupané crustové rýchlovky a zbesilé náklepy, v podstate sa dá povedať, že USDM chasa si to tu dáva v štýle NASUM, NAPALM DEATH alebo INHUMATE. Veľmi vydarený album, čo do vývoja trochu prekvapenie, ale takto sa to robiť môže. Zoženiete to aj s bonusom „Kill Yourself“ od S.O.D., a ďalší bonus pre tých, čo sa radi bavia, napísala 17-ročná „metalová autorita“ na starých dobrých archívoch.
ORIGIN v roku 2014 „experimentujú“, ale tak, že z extrémneho metalu nevykročia ani na sekundu.
8 / 10
Chaosmos (2022)
Unparalelled Universe (2017)
Omnipresent (2014)
Entity (2011)
Antithesis (2008)
Echoes Of Decimation (2005)
Informis Infinitas Inhumanitas (2002)
Origin (2000)
A Coming Into Existence (demo) (1998)
Datum vydání: Pátek, 4. července 2014
Vydavatel: Agonia Records
Stopáž: 34:49
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.